Člověk je prakticky mrtvý, přesto může něco zažít.
Já vím, zní to neuvěřitelně. Říkáte si: „Jak může někdo, kdo už nežije, něco zažít?“ No vidíte, a přesto je to možné a stává se to. Existují lidé, kteří vám to mohou potvrdit. Mám teď na mysli mimo jiné lidi, kteří zažili klinickou smrt. Právě o klinické smrti bude pojednávat dnešní článek. Zajímá vás co všechno se může stát člověku v klinické smrti? Může například cestovat tunelem, potkat zesnulé přátele, či vidět panoramatický přehled vlastního života od dětství až do současnosti. Zážitky, které jsem vyjmenovala, patří k těm nejčastějším a jsou docela příjemné. Podle novodobých studií ale mohou lidé v klinické smrti prožít i něco negativního. V tu chvíli je může dejme tomu obklopovat chlad, nářek, bizarní tvory, ze všeho nejhorší však prý byla pro tyto lidi lhostejnost.
Jan Blažej Santini-Aichel
český architekt italského původu. Narodil se 3. února 1677. Proslavil se barokní gotikou. Narodil se jako prvorozený do vážené rodiny kameníka a byl pokřtěn v chrámu svatého Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se ochrnutý, což mu bránilo převzít otcovu kamenickou dílnu. Kromě kamenictví studoval i malířství. V Itálii získal kvalifikaci architekta. Po roce 1700 už realizoval stavby. V roce 1703 úspěšně pokračoval v přestavbě klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci. Dostavuje kostel Panny Marie Božské Prozřetelnosti. Santini pracuje pro významnou klientelu. Získavá velké, náročné zakázky, je velmi uznávaný, vážený a obdivovaný.
Jak zářit zdravím
Zdraví je jedno z nejvzácnějších Božích darů, jaké člověk má. Ne nadarmo se říká, a taky to platí, že zdravý člověk má tisíc přání, ale nemocný jen jedno, a to je uzdravit se. Někteří z nás si své zdraví dobrovolně ničí. Možností a způsobů, jak to dělat je v dnešní době opravdu hodně. Ať už by to bylo třeba kouření, nadužívání alkoholu, či drogy. Lidem dělá dobře, když si dejme tomu zakouří nebo vypijí pár panáků. Mnozí se pak cítí lépe a jsou veselejší. Zřejmě jen málokdy v tu chvíli myslí na to, že jejich tělu takové „potěšení“ docela dost škodí.
|
Tajemné kouzlo, které může prozářit váš život
Malá Anička už jako miminko trpěla těžkou neurodermatitidou. Kvůli svým svědícím puchýřkům, které ji ztrpčovaly život, byla velice smutná. Moc se za vyrážku styděla. Vždycky se stahovala do sebe, ostatním dětem se vyhýbala, nechtěla si s nikým hrát. Ale teď je už dva měsíce dívka jako vyměněná. „Stal se zázrak, najednou se nemůže nasytit setkávání s kamarádkami ze třídy a vesele dovádí v parku.“ Anna s rozzářenýma očima vypravuje: „Já už se teď druhých lidí nemusím bát, chrání mě má dobrá víla. Bydlí v malém domečku, který jsem dostala k narozeninám. Je velmi milá, a také mi chce odčarovat ty ošklivé pupínky.“ Anna má hodně živou fantazii, ale její neurodermititida se skutečně zlepšila.
Lze předvídat chování psa?
Většina lidí nerozumí jazyku psů a často tak mohou uvádět sebe i ostatní do potíží. Například mávání ocasem u psa je něco jako lidský úsměv, takový vlídný pozdrav nebo známka identity. Úsměv může mít různé odstíny podle toho, koho lidé kolem sebe vidí. Vrtění ocasem u pejska má obdobný účel. Obvykle mává ocasem na nějakou osobu nebo jiného psa. Obdobně reaguje na kočku, koně, myš nebo třeba ptáčka.
První vysvědčení je vždycky důvod k oslavě
První vysvědčení je opravdu velká událost. Na tuto událost netrpělivě čekají a prožívají ji nejen prvňáčci, ale také jejich rodiče a ostatní příbuzní. Ten významný okamžik, ve kterém se poprvé mohli pokochat pohledem na výsledné známky svých ratolestí, už mají sice rodiče současných prvňáčků za sebou. Nepochybně však na něj nikdy nezapomenou, protože takovou chvíli prožije člověk jen párkrát nebo jednou za život, a ještě ne každý má to štěstí.
|
![]() |
![]() |
![]() |
Cvičení s Jaroslavem Wojnarem | Zooterapie | Euroklíč |