Mnohokrát jí šlo o život, ale Bůh ji vždycky zachránil
Život, velmi vzácný dar, který dostal každý z nás od Boha. Snad všichni bychom chtěli, aby ten náš život trval co nejdéle a byl co nejšťastnější. Proto se snažíme jej chránit. Jenže často to bývá tak, že si dejme tomu dobrovolně škodíme na zdraví, čímž svůj život ohrožujeme a zkracujeme, ale přitom si to ani neuvědomujeme. Nemluvě o tom, že jsou bohužel mezi námi lidé, kteří jsou schopni z různých důvodů o život toho druhého připravit. Na druhé straně jsou tady i lidé, kteří musí o holý život bojovat. A ten život často visí doslova na vlásku, jak se říká. Ale s Boží pomocí lze vyhrát i takový boj. Paní Monika, která je hrdinkou dnešního článku, je toho jasným důkazem.
Kvetoucí dřeviny
I když zimní čas není právě tím nejpestřejším obdobím v roce, i v tuto dobu může být na zahradě krásně. Zahradu v zimě mohou zdobit zežloutlé trsy trav, zaschlá květenství některých trvalek, půvabná kůra zajímavých stromů i ještě stále barevné plody některých keřů. Možná to na první dojem bude znít trochu překvapivě, ale zimní zahradu mohou zpestřit i květy nejranějších trvalek a některých dřevin.
Voskařství – zajímavé řemeslo
Voskařství bývalo poměrně neobyčejné řemeslo, jeho neobyčejnost nespočívala v používání neobvyklých technik, pomůcek nebo po generace tajných recepturách, ale tím nejdůležitějším byla surovina, kterou voskaři zpracovávali a tou byl včelí vosk. V současné době pro nás vosk nepředstavuje nic mimořádného, ale třeba v období středověku se obyčejný vosk měnil na výjimečnou surovinu s hojnou symbolikou, opředenou mnoha mýty a pověrami. Vosk byl totiž jedním z výtvoru včely, a oni podle tradice přirovnávali včely k „panenskému“ hmyzu, který pro křesťany znamenal symbolický vztah (čistotu, píle, soudržnost), který přirovnávali k Panně Marii, Boží rodičce.
Vzteklina
Vzteklina je onemocnění centrálního nervového systému u teplokrevných zvířat a lidí. Vzteklina se vyskytuje na celém světě a záznamy o ní jsou starší víc jak 5 000 let. Virus vztekliny se přenáší většinou kousnutím nebo poškrábáním od nemocného zvířete. Virus se ve svalovině pomnoží a šíří se do centrálního nervového systému, kde se dále výrazně množí. Vzdálenost pokousaného místa od mozku ovlivňuje inkubační dobu a propuknutí klinických příznaků. Inkubační doba se většinou pohybuje od dvou do čtyř týdnů. Když nemoc propukne, nedá se již zastavit a končí smrtí. Pokud je však pokousaný člověk včas očkovaný a je zahájená léčba, protilátky zabrání postupu víru do mozku a vzteklina nepropukne.
|
Láska na celý život
První láska prý dlouho nevydrží, ale tento příběh Jany a Pavla dokazuje opak. Jana se s Pavlem znali už od svých patnácti let. Chodili spolu na gymnázium. Jana seděla ve třetí lavici u okna a on v páté lavici u dveří. Celou dobu ji pozoroval a pokukoval po ní. Po dlouhé době oťukávání došel Pavel k závěru, že se mu Jana líbí a tak se jednoho dne odhodlal a pozval ji na rande.
Jsou lidé pokusnými králíky v rukou medicíny?
Pro 30. léta minulého století je typický nezvykle vysoký počet lobotomií (zákrok, jehož cílem je přerušení nervových vláken spojujících mozkový lalok s ostatními částmi mozku), která má vyléčit psychické poruchy. Tuto metodu sice dobrovolně podstupují tisíce lidí, ve skutečnosti se tím však ženou do pasti, z níž následně vycházejí jako loutky bez duše. Mnozí z nich se promění v nesvéprávné jedince s poškozeným mozkem, či epileptickými záchvaty.
Největší překvapení mého života
Plná radosti drží Karen v rukou svého malého andílka a pyšně mu hledí do očí. „Ty jsi dar z nebes... Objala bych celý svět“. Je tak šťastná - a vděčná. Za zázrak. Anička spatřila světlo světa o tři měsíce dříve, než bylo plánováno. Byl to zápas se smrtí, o kterém však Karen nic netušila. Její dcera se totiž narodila v momentě, kdy ona ležela v kómatu...
|